Co mě naučily květy této orchideje? Aneb kam směřujeme svoji energii, tam to roste. Má to ale jeden háček.

Co Vás napadne když vidíte na obrázku tuto rozkvetlou orchidej? Možná si povíte, hmm hezká ale co jako?! Chtěla bych se s Vámi podělit o to, co napadlo mě.

Znáte to? Dlouhodobě na něčem pracujete a snažíte se dosáhnout svého cíle nebo snu. Může to být projekt v práci, budování vašeho podnikání nebo je to úplná maličkost. Třeba jste se poprvé rozhodla vypěstovat rajčata na balkóně bez předešlých zkušeností nebo jste chtěla vypěstovat avokádo z jeho pecky.

Prostě jste na cestě za svým snem a jdete si za ním. Jenže… se neustále na vaší cestě objevují nějaké překážky, život vás prostě zkouší. Zkouší jakou máte trpělivost, jestli jste dost odvážní, odolní a silní obstát. Možná jste se právě ocitla v temném údolí a pomalu to začínáte vzdávat.

Vždyť jste do toho vložila už tolik energie a ono pořád nic. Výsledek se ne a ne dostavit. Z padesáti zasazených semínek se ujalo sotva pět. Jedna pecka avokáda střídá druhou a zatím se žádná neujala. A jakou to má souvislost s tou orchidejí?

Víte, ta orchidej byla dlouhé dva roky bez květů. A jelikož jako každá žena mám ráda, když mi květiny kvetou a prozáří domácnost, tak jsem se jí zkoušela všemi možnými způsoby opečovávat, aby zase vykvetla a dělala mi radost.

O pěstování orchidejí jsem hledala informace všude na internetu, v knížkách, ptala se kolegyň v práci, radila se s mamkou a s babičkama, které jsou všechny vášnivé kytičkářky.

Prostě jsem k té orchideji dlouhé měsíce směřovala spoustu své energie a číhala jestli už nezačne zase kvést. Trvalo to týdny, měsíce, roky. Dokonce jsem měla pocit, že to mé přílišné snažení jí vůbec nesvědčí. Listy začaly žloutnout a usychat nebo uhnívat. Pořád se nic nedělo.

Stále jsem věřila v zázrak. Vždyť se přece říká, že tam kam směřujeme svoji energii, tam to roste. 🙂 Uběhl nějaký ten rok ale u té orchideje to prostě ne a ne zafungovat.

Postupně můj zájem opadal, chvilkama vypadala opravdu bledě a tak jsem se začala smiřovat s tím, že nejenom, že nepokvete ale dokonce úplně umře.

Představte si, že po nějakém čase, asi jakmile jsem přestala s tou přehnanou péčí a přestala jsem k ní směřovat tolik energie a starala se o ni jako o každou jinou květinu v mé domácnosti, se začalo něco dít. Po několika měsících se začaly objevovat nové a nové šlahouny. A dnes? Dnes vidíte výsledek. Orchidej krásně vykvetla.

Mám z toho ohromnou radost. 🙂  Uvědomila jsem si, že opravdu funguje, že tam kam směřujete svoji energii, tam to roste – kvete. 🙂 Ale má to jeden háček a plyne z toho jedno důležité ponaučení. Nic není hned.

Na cestě za jakýmkoliv snem musíme vytrvat i když to bude trvat týdny, měsíce nebo dokonce roky, jako v případě této vypečené orchideje. I když nám bude život klást překážky pod nohy a zkoušet nás jestli to snažení vydržíme dostatečně dlouho, abysme si pak zasloužily tu odměnu v podobě vykvetlé orchideje, dozrálých rajčat, kýžených zisků,…

Ona ta orchidej nejspíš cítila, jak moc tlačím na pilu a lpím na výsledku – jejích květech a k něčemu ji zbytečně honím. Chtěla prostě svůj čas, aby mohla dozrát do dnešní krásné podoby a předat mi poselství, že trpělivost růže přináší.

Důležitý totiž není jen cíl ale samotná cesta k němu. Ty malé krůčky, ze kterých se musíme radovat, být skromní a nečekat hned na zázrak a na konečný výsledek. Ne nadarmo se říká, že i cesta je cíl.

Tak vytrvejte na své cestě a těšte se z maličkostí, které vám cestou přijdou pod nos a až to budete nejmíň čekat, ONO to přijde. ♥